Tým
Janča
Fáňa
Hanka
Jan
Glum
Tom
Kristy
Matěj
V profesním životě učím angličtinu a zajímám se o alternativní metody vzdělávání. Ve volném čase pak ráda jezdím do hor, hraju deskovky, cvičím akrojogu a chodím do divadla. K instruktorům jsem se dostala díky své vášni k neformálnímu vzdělávání a zážitkové pedagogice.
Poloplno mě baví připravovat proto, že ráda hledám možnosti, jak si zpříjemnit vlastní prožívání. Těším se, že účastníkům pomůžu vytvořit prostředí, ve kterém dostanou dostatek podmětů k zamyšlení se nad vlastním vnímáním světa a z akce odjedou obohacení o prohloubené sebepoznání.
Hlavou většinou v oblacích, tělem přebíhám od jednoho ke druhému, od larpů k zážitkovce, od deskovek ke komiksům, od filmů ke knihám a básním, od cestování k lenošení, od poslouchání k mluvení. Studuji psychologii a zajímá mě vše lidské, tedy i to, jak koukáme na svět kolem sebe. Jako nevyléčitelný optimista vidím duhu i v tmavém dole. A na Poloplnu vám ji ráda ukážu.
Pár vět o sobě, fííha... Jsem instruktorka tělem i duší. Krom toho, že to vlastně studuji, tak mě můžete vidět skákat po překážkách v lanáči, sjíždět sjezdovky s kupou dětí za zády a v létě jezdím jako animátorka na školy v přírodě. Opravdu nevím, co dřív, ale děsně mě to baví! Občas si sama říkám, není čas se zastavit? Poohlédnout se po tom, co dělám a třeba si i říct, jestli by to nešlo jinak? Budu se tedy těšit na naše společné překonávání vlastních překážek.
Prací kartografickou živíce se, po lesích běhaje a po horách ťapaje, přišlo by mi fajn, aby Instruktoři nevymřeli… a k tomu jsou potřeba nějaký ty akce a nějací ti noví lidi. Změní se nějak moje chuť řešit problém, když o něm nebudu přemýšlet jako o problému, ale třeba jako o příležitosti se něco naučit? Hm… možná, že jo… A je ta latrína při pohledu shora poloprázdná nebo poloplná? A změní se to nějak když do ní spadnu?
Jsem studentka architektury, lektorka tvořivých kroužků, horami poměrně čerstvě okouzlená turistka...ale hlavně jsem životní labužník zapáleně se pídící za všemi krásami a poezií světa. Proto je pro mne téma volby pohledu na věci, co se kolem mne dějí, velmi důležité… Ono totiž „…po stříbrném mostě kráčí luna. Svět je jak chleba vytažený z pece a noc ujídá…“ je přeci jen, přiznejme si, o něco poetičtější a člověk si to lépe užije, než když je „prostě tma jak v pytli!“
Jsem šťastný, když se společně s kamarády procházím přírodou, když luštíme šifry, když dokazujeme na tabuli tvrzení z teorie složitosti, nebo když připravujeme zážitkové soustředění pro středoškoláky. V rámci laboratoře Adaptabilního učení na Fakultě informatiky pracuji na své životní misi efektivní a zábavné výuky pomocí umělé inteligence. Vědomé pohledy na nepříjemné události mi umožňují být šťastný bez ohledu na okolnosti a věnovat svoji energii naplňování této mise.
Beru si na svá bedra zodpovědnost za každičký kousek světa, který se mě dotýká. A stejně tak si beru zodpovědnost za svoji poloplnou mysl a zcela plně úspěšný průběh víkendovky ;)
Jako softwarový inženýr každý den řeším řadu “problémů” (výzev) a je pro mě vlastně nezbytné umět najít či upravit svůj pohled na konkrétní problém, abych jej uměl správně rozložit a vyřešit… A jako zvědavého a občas trochu filozofujícího člověka mě baví zkoumat nakolik se tento způsob hledání a upravování našich pohledů na věci kolem nás dá aplikovat i mimo hranice počítačů.